PEDROVA DOBRODRUŽSTVÍ

Proč se smajlíci rádi smějou?

Venku se už sluníčko pomalu chystalo zapadnout, když jeden z posledních paprsků ozářil Pedrův pokoj. Chlapec si toho všiml a podíval se na své obrázkové hodiny, které ukazovaly spícího měsíčka s čepičkou, a usoudil, že je pomalu čas jít spát. A protože byl Pedro hodný chlapec, uklidil si všechny své hračky, vyčistil si zoubky a se svým plyšovým pejskem se odebral do postýlky. Chvilku byl ještě vzhůru, pak ho ale spánek pošimral na nosánku a usnul.

Ve snu Pedra navštívil mráček, který ho odnesl do říše, kde žili jen samí smajlíci. Všechno tady bylo barevné a vypadalo jako z cukru. Když chtěl ale Pedro ochutnat kousek plotu, který vypadal jako z čokolády, zjistil, že je hořký.

Chlapče, takových jako ty už se nachytalo,“ ozval se opodál smajlík, který se tam zčista jasna objevil.

Proč tady všechno vypadá, že je z cukru a přitom není?“ zajímal se Pedro.

Kdysi dávno tady opravdu bylo všechno z cukru, ale od té doby, co onemocněla králova dcera, se všechno změnilo. A protože nikdo nenašel lék, který by ji vyléčil, stalo se naše království hořké.“ posteskl si smajlík. Pedro chvíli přemýšlel a pak dostal nápad: „Kdepak je to vaše království? Myslím, že jsem našel lék, který bude fungovat.“ Smajlík jen nevěřícně zakroutil hlavou a ukázal Pedrovi nejkratší cestu do království.

Když dorazil k hradní bráně, čekala na něj stráž, která měla za úkol hlídat královskou rodinu. Když jim Pedro řekl, že našel lék pro princeznu, vykulili na něj oči, popadli ho za ruku a dovedli před krále.

Tak ty prý máš lék pro mojí milovanou dceru, je to tak?“ zajímal se král a hladil si přitom vous.

Ano, ale potřebuji k tomu lano a kus dřeva pane králi,“ řekl Pedro. A protože byl král zvědavý, dal Pedrovi to, co chtěl. Pedro si všechny věci nechal přinést do královské zahrady, do dřeva udělal dvě díry, prostrčil do nich lano a to připevnil k široké větvi stromu. Když byl se svou prací dostatečně spokojen, vydal se pro princeznu.

Princezna seděla zrovna ve svém pokoji a česala si vlasy. Když Pedra uviděla, smutně se na něj koukla a řekla: „Co tady chceš?“  Chlapec nic nevysvětloval, vzal princeznu za ruku a odvedl ji do královské zahrady, kde před malou chvílí ještě pracoval.

Princezno, jmenuji se Pedro a myslím, že jsem našel lék na váš smutek. Posaďte se tady na to dřevo a uvidíte, co se bude dít.“ Princezna si nedůvěřivě sedla a čekala, co bude dál. Potom vzal Pedro lano a začal princeznu pomalu houpat sem a tam. Ta nejprve nevěděla, co se děje, ale jak se houpala výš a výš, začalo se jí to líbit. A jak se tak houpala, tvářičky ji zčervenaly, vykouzlil se jí úsměv na tváři a o chvíli později se už smála na celou zahradu. Když to pan král uslyšel, přiběhl a zeptal se Pedra, co může za to zázračné uzdravení jeho dcery. „Pane králi, všichni přece vědí, že smích vyléčí každé trápení.“ vysvětlil Pedro.

Netrvalo dlouho a celá smajlíková říše se s princezniným uzdravením opět proměnila v cukrové království. A když se smajlíci dozvěděli, že za všechno může smích, tak se od té doby směje nejen celá královská rodina, ale i všichni smajlíci, co v ni žijí, kdyby se náhodou princezně zase přitížilo.

Pedrovi se ve smajlíkové říši zalíbilo a chtěl ještě ochutnat spoustu sladkostí, když si pro něj přiletěl zase mráček, který mu naznačil, že je pomalu čas odejít. Rozloučil se proto s celou smajlíkovou říší a se sladkým úsměvem na rtech se probudil do nového dne.

 

Zpět na
PEDROVA
dobrodružství


Vytisknout

Facebook

 

Candy plus

Držitelem registrované ochranné známky Pedro je společnost The Candy Plus Sweet Factory, s.r.o.

 

(c) 2010 The Candy Plus Sweet Factory, s.r.o.
Vítězná 6, 696 01 Rohatec, Česká republika
E-mail: info@candyplus.cz