PEDROVA DOBRODRUŽSTVÍ

Proč se červíkům říká Kyseláci?

Jednoho krásného letního dne se Pedro rozhodl jít na procházku. Právě když si nazouval své procházkové botičky s červenými tkaničkami, zaklepal kdosi na dveře. Pedro se se zájmem podíval do kukátka, protože žádné hosty nečekal, a uviděl v něm svého dobrého kamaráda zajíčka. Otevřel mu dveře a hezky pozdravil: „Dobré ráno zajíčku, copak tě ke mně přivádí? Zrovna se chystám na procházku, chceš jít se mnou?“ Ale zajíček s Pedrem na procházku jít nechtěl.  Posteskl si Pedrovi, že mu někdo ze zahrádky pojídá všechnu zeleninu a poprosil ho, aby mu pomohl vypátrat toho záhadného uličníka.

A protože byl Pedro hodný chlapec a rád pomáhal svým přátelům, vzal zajíčka za tlapičku a šli se tomu záhadnému uličníkovi podívat na zoubek. Když dorazili na zahrádku, Pedro nemohl uvěřit svým očím. Kde dříve rostla červená rajčátka, zbyly jen zelené stonky a okurky nedopadly o nic lépe. Ale nejhůř na tom bylo zelí. Po zelí jako by se skoro slehla zem. Pedro se ještě jednou podíval na zahrádku a pak se obrátil k zajíčkovi: „Myslím, že tomu našemu uličníkovi nejvíce zachutnalo tvoje zelí, zajíčku. A myslím, že vím, jak ho nachytáme.“ Zašli do zajíčkova domečku, vzali několik sklenic kyselého zelí a položili je do zahrádky. Potom si potichu sedli a čekali, jestli se uličník ukáže.

Po pár hodinách uslyšeli chroupavé zvuky.

Pedro, co to jsou za zvláštní zvuky?“ zeptal se vystrašeně zajíček.

Zajíčku, to bude ten náš uličník, který si právě pochutnává na tvém kyselém zelí. Zůstaň tady a hlídej. Já se ho pokusím nachytat.Pedro se po špičkách přiblížil k místu, odkud chroupavé zvuky vycházely a s vítězným „Ahaaaa,“ rozhrnul zelí. To co ale uviděl, ho překvapilo. Na zelí si pochutnávali červíkové, kteří se na Pedra tvářili, jako by jim právě bez pozvání vpadl do domu.

Co to tady děláte, vy lumpové? Copak to se dělá, pojídat cizím bez dovolení zeleninu?“ obořil se na ně Pedro. Červíci se po sobě jen zmateně koukli a pak jeden z nich řekl: „Jak to myslíš bez dovolení? Copak to tu někomu patří?

Samozřejmě, že patří,“ pokračoval Pedro, „zajíček si dal spoustu práce, aby mu zelenina vyrostla, a teď jste mu ji skoro celou snědli.“ Červíci nevěděli, co by na to řekli a tak jen sklopily hlavičky a rozplakali se.

Ale no tak, neplakejte. Zelenina zase vyroste, ale omluvit byste se měli,“ řekl Pedro. A tak se červíci za svou chybu omluvili.

No, a jak vám vlastně říkají?, zeptal se Pedro, když si všichni společně sedli k zajíčkovi do světničky na trochu usmiřovacího čaje. Červíci se po sobě smutně koukli a řekli jedním hlasem: „To my nevíme. Nám nikdo jména nedal.Pedro se na ně dlouze podíval a pak řekl: „Víte co? Protože si tak rádi pochutnáváte na kyselém zelí, budu vám říkat Kyseláci!“ A protože se červíkům jména líbila, poděkovali Pedrovi a od té doby už jim nikdo neřekl jinak, než Kyseláci.

 

Zpět na
PEDROVA
dobrodružství


Vytisknout

Facebook

 

Candy plus

Držitelem registrované ochranné známky Pedro je společnost The Candy Plus Sweet Factory, s.r.o.

 

(c) 2010 The Candy Plus Sweet Factory, s.r.o.
Vítězná 6, 696 01 Rohatec, Česká republika
E-mail: info@candyplus.cz