PEDROVA DOBRODRUŽSTVÍ

Proč má opička na ocásku motýlka?

Jedna z věcí, kterou Pedro miloval na létu, byly chvilky strávené na dece v parku s kamarády. Jakmile se jen trochu oteplilo, už plánoval, komu by zavolal, aby s ním uspořádal dekový dýchánek. Ihned ho napadla jeho veselá kamarádka opička, která měla dekové dýchánky ráda stejně, jako on. Nebylo proto překvapením, že když Pedrův nápad uslyšela, byla štěstím bez sebe: „Pedro,“ vykřikla, „to je báječný nápad! Vezmu nám z domu nějaké hračky a počkám tě v parku.Pedro si nachystal košíček, do kterého dal pití, banány a housky se salámem a nezapomněl ani na kousek borůvkového koláče, který mu zbyl od snídaně. Ještě přibalil deku, aby si měli s opičkou na co sednout a vydal se na cestu.

Když přišel Pedro na smluvené místo, opička už na něj nedočkavě čekala. Společně roztáhli deku, sundali si botičky a pohodlně se usadili. Chvilku si hráli s hračkami, které donesla opička ze svého domečku, zanedlouho ale dostali hlad. Vytáhli proto z košíku všechno jídlo, popřáli si dobré chuti a rychle se do té dobroty pustili. Když měli oba dojedeno, lehli si s plnými bříšky na záda a pozorovali oblohu.

Víš, co jsem si vždycky přála umět, Pedro?“ řekla opička do ticha.

Copak opičko?“ zajímal se Pedro.

Já jsem si vždycky přála umět létat, ale protože nemám křídla, tak nemůžu,“ odvětila opička trochu smutným hláskem. Než ji ale na to Pedro stihl cokoliv říct, přerušilo je tiché volání o pomoc.

Pomoc! Slyší mě někdo? Prosím, pomozte mi!Pedro s opičkou hned vstali a začali pátrat po hlásku, který byl tak slabounký, že skoro nešel ani slyšet. Hlásek je zavedl do vysoké trávy, kde na zemi spatřili ležet motýlka.

Prosím, pomozte mi. Vítr mě smetl z oblohy a při pádu se mi polámalo křidélko,“ pofňukával motýlek. Pedro s opičkou neztráceli čas, vzali motýlka opatrně do náruče a odnesli jej k panu doktorovi. Ten se na motýlka podíval moudrým okem a pak pravil: „Motýlek bude v pořádku, nebojte se. Obvážeme mu jeho nemocné křidélko a za týden bude zase vesele létat.“ Pak vzali motýlka k Pedrovi domů, uvařili mu bylinkový čaj a uložili do postýlky, aby si mohl odpočinout.

Celou dobu se o něj společnými silami starali, a když se třetí den udělalo motýlkovi konečně lépe, byli oba velmi rádi. Motýlek pomalu sílil a s každým dnem uletěl o kousek dál. Na konci týdne se poraněné křidélku zahojilo úplně a motýlek byl připravený odletět domů. Žluťásek, tak se motýlek jmenoval, jim chtěl za jejich dobrý skutek udělat radost, poprosil proto Pedra o radu.

Žluťásku, opička si vždycky přála umět létat, ale protože nemá křídla jako ty, tak nemůže. Určitě by jí udělalo radost, kdyby se s tebou mohla na chvilku proletět po obloze. A já bych byl zase rád, kdyby si nás občas přiletěl navštívit, abychom věděli, jak se ti daří,“ usmál se Pedro a mrkl přitom nenápadně na opičku.

Než Žluťásek odletěl, dal Pedrovi zvláštní motýlí píšťalku a řekl, že až se mu zasteskne, má na ni zapískat a on přiletí, ať už bude kdekoliv. A jak také slíbil, proletěl se s opičkou po obloze. Pak se ale začalo připozdívat a bylo na čase se rozloučit.

Od té doby jsou všichni tři kamarádi. Kdykoliv se opičce posteskne po létání, půjčí si Pedrovu píšťalku a zapíská na ni. A protože je to píšťalka, kterou slyší jen Žluťásek, vždycky se odněkud po chvilce objeví, sedne si opičce na ocásek a s nadšením očekává, kam se vydají proletět tentokrát.

 

Zpět na
PEDROVA
dobrodružství


Vytisknout

Facebook

 

Candy plus

Držitelem registrované ochranné známky Pedro je společnost The Candy Plus Sweet Factory, s.r.o.

 

(c) 2010 The Candy Plus Sweet Factory, s.r.o.
Vítězná 6, 696 01 Rohatec, Česká republika
E-mail: info@candyplus.cz